Aktuality
O nás
Všestrannost
Cvičení - ženy
Sportovní oddíly
Historie
Články
Fotogalerie
Ke stažení
Odkazy
Kontakt

Zikmund Lucemburský

K výročí úmrtí Zikmunda Lucemburského ve Znojmě

Petr Eckl

 

V mrazivém večeru 9. prosince 1437 se nad ztichlým Znojmem rozezněly zvony, aby oznámily, že právě dokonal svou životní pouť český král, císař Svaté říše římské a někdejší moravský markrabě Zikmund Lucemburský. Uzavřela se tak poslední kapitola knihy života jedné z nejvýraznějších panovnických osobností Evropy pozdního středověku.

Rok 1437 nezačal pro Zikmunda šťastně. V únoru panovník poprvé vážněji onemocněl a nemoc jej pak sužovala po zbytek života. Za své musely vzít plány na tažení do Itálie, ale i další rozsáhlejší politické akce. Především však starého a nemocného panovníka trápily obavy o osud středoevropských monarchií, kterým vládl. Obě Zikmundova manželství zůstala bez mužského dědice. Jako nástupce tedy ustanovil svého zetě Albrechta Habsburského, jehož kandidaturu se pokoušel všemožně podpořit a jemuž již roku 1423 předal vládu nad Moravským markrabstvím. O to bolestnější pro něj bylo odhalení spiknutí v čele s císařovnou Barborou Celskou, která s podporou husitů usilovala o sňatek s o dvaatřicet let mladším polským králem Vladislavem III. a o spojení české a polské koruny.

Na počátku listopadu 1437 byl již zdravotní stav císaře kritický. V Praze mu byl amputován palec u nohy a rozříznuta noha. Postupující gangrénu, kterou středověk označoval termínem „svatý oheň“, již nebylo možno zastavit. Na smrt nemocný císař se rozhodl opustit českou metropoli a vydal se na strastiplnou cestu na Moravu do Znojma, kam nechal svolat své věrné z Čech a Uher. Zde se jeho zeť Albrecht vypořádal se zrádci. Císařovna Barbora byla zatčena a internována v Bratislavě. V neděli 8. prosince ještě naposledy se „zdviženýma rukama a slzivýma očima“ vyzval císař předáky k podpoře Albrechta Habsburského a o den později vyslechl v síni znojemského hradu na trůně, oděn do císařského majestátu, mši a po ní, už v pohřebním rubáši, k večeru zemřel.

V následujících staletích kolovaly ve Znojmě ještě další tři zprávy o Zikmundově smrti. Romantická verze zmiňuje místo na Dolním (Masarykově) náměstí, kde byl údajně panovník náhle stižen mrtvicí. Císařův skon zde před domem č. 4 dodnes připomíná novodobý kámen s iniciálou Z a letopočtem 1437. Druhá pověst vzpomíná jako místo panovníkovy smrti křížovnické proboštství na Hradišti. Se Zikmundovou smrtí byla spojována po nálezu torza pozdně gotického nápisu i budova starého krajského úřadu na Horním náměstí 5. Tyto zprávy se však jeví jako málo pravděpodobné.

Panovníkova mrtvola byla po tři dny vystavena v kostele sv. Mikuláše a pak ve slavnostním smutečním průvodu pokračovala v cestě na místo posledního odpočinku v katedrále ve Velkém Varadíně v uherském Sedmihradsku (dnes Oradea v Rumunsku), kde spočinula poblíž hrobu svatého Ladislava. Se Zikmundem odešel z dějinné scény navzdory mnohdy nespravedlivému odsudku bezesporu nejschopnější ze synů Karla IV., muž, který vědom si svého císařského poslání - jemuž mimochodem vrátil jeho někdejší důstojnost - stál za obnovením jednoty křesťanské Evropy, tolik potřebné vzhledem k hrozícímu tureckému nebezpečí, i za pozvolné uklidnění situace v zemích Koruny české zmítaných husitskými bouřemi.

 

 

zpět na seznam článků

 

Created by © 2008-2009 Václav Muzikář
© 2008-2009 Tělocvičná jednotka Sokol Znojmo

Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky