Aktuality
O nás
Všestrannost
Cvičení - ženy
Sportovní oddíly
Historie
Články
Fotogalerie
Ke stažení
Odkazy
Kontakt

M.Provazníková 28.říjen 1918

Marie Provazníková

Sokol republice – republika Sokolu

(„PADESÁT LET – soubor vzpomínek a úvah o Masarykově republice“, Toronto 1968)

 

 

Mám psát co dala republika Sokolu a co Sokol dal republice…

Co pak je to možné? Co pak je možno napsat, co dává srdce svému tělu a co tělo svému srdci? Vždyť jsou jedno, tak jako Sokol a Masarykova republika byly jedno. Dovede si někdo představit První republiku bez Sokola? Já ne. Pravda, opačně to bylo, Sokol byl před republikou, ale to byl jejím adventem, přípravou a očekáváním.

Sokol měl nemalou zásluhu o osvobození a tedy o vznik republiky, ani ne tak početním zastoupením v odboji domácím a zahraničním (ačkoliv všude byli Sokolové prvními iniciátory a organizátory legií) jako spíše vlivem své ideje. Jak to řekl Masaryk: „Myšlenka sokolská, řád sokolský a kázeň staly se ideou vítězné armády“. Není tedy divu, že Sokol měl k mladičké republice poměr takřka otcovský a že samozřejmě se ujal její ochrany. Odzbrojil cizí pluky na našem území a udržel v revolučních dnech pořádek, který by nebyla mohla udržet policie a četnictvo, do nedávna císařsko-královské a proto nenáviděné. Když pak bylo zřejmo, že organizace vlastní armády si vyžádá delší doby, nabídla tehdy ještě Česká obec sokolská Národní radě utvořit dobrovolnické pluky Stráže svobody, ke kterým se přidali studenti, střelci a Dělnické tělocvičné jednoty. Neváhala ani svolit k jejich užití v bojových akcích, když se ukázala potřeba na Slovensku, které muselo být dobýváno z maďarských rukou. Proti maďarskému vpádu na Slovensko již osvobozené vyslala ČOS deset tisíc mužů a vypsala vlastní odvody i výcvik ve zbrani. Pak teprve, po odražení Maďarů a po utvoření spolehlivé republikánské armády, považoval Sokol svůj osvobozovací úkol za skončena a vrátil se pokojně k své vlastní práci, do tělocvičen.

Nebyl to úkol malý, vychovávat od negace k positivnímu postoji vůči státu, od bourání k budování; a bylo to naléhavě třeba v době, kdy rodící se demokratické zřízení prodělávalo své nezbytné dětské nemoci.

Věren základní zásadě prozíravě stanovené zakladateli Sokola hned v prvním roce svého trvání – zásadě nepolitičnosti, Sokol nežádal za své nesporné zásluhy o osvobození žádné výsady, zejména ne jakoukoli formu účasti na vládě. To bylo štěstí pro Sokol i pro národ, protože ušetřilo Sokol malicherných a někdy ani ne dost čistých stranických sporů a zachovalo mu charakter jednotící síly v národě. Postavení nadstranického činitele založilo význam a váhu Sokola v národním životě a dalo mu několikrát možnost zasáhnout uklidňujícím způsobem do vzrušených stranických zápasů. Nejvýrazněji zapůsobila váha Sokola při VIII. sletu, který projevy láskyplné oddanosti statisíců účastníků prezidentu Osvoboditeli zmařil fašistický převrat chystaný právě na dny sletové. Podle svědectví Jana Herbena (T.G. Masaryk) „Sokolští dnové, jež se konaly v Praze od 3. června do 6. července, znamenaly velikou událost i v politickém životě. Dostal se ke slovu nepolitický živel, promluvil všecek pokrokový svět náš a jeho řeč byla jiná než onoho druhu lidí, který vedl národní politiku…. Sokolstvo představovalo armádu nadšených dobrovolníků, věrných revoluci…“ Jak to řekl Jan Masaryk: „Právě v nepolitičnosti Sokola je jeho veliký význam“.

Velký politický význam Sokola byl také v jeho vlivu na vytváření československé jednoty. Společná organizace, společné cvičitelské školy, mohutné zájezdy českých a moravských žup na Slovensko a navzájem Slováků na slety, především pak společný cíl a společná cesta k němu byly snad nejpevnějším tmelem obou částí republiky.

Mám psát o účinku sletů s mnohamilionovými rozpočty na národní hospodářství malé země? Stačí zmínit se o VII. sletu, uspořádaném za rok a tři čtvrti po skončení zhoubné války, který probudil sebevědomí a činorodou vůli národa, vytrhl jej z poválečné skleslosti a odvrátil nebezpečí zkomunizování. A což I: slet uprostřed světové hospodářské krize, který spolu s dalšími sociálními akcemi vytvářel pracovní příležitosti a ulehčoval obětem krize.

Nejvýznamnější přínos Sokola byl ovšem v jeho vlastní činnosti, v tělesné a mravní výchově, která je neměřitelná. Viděli jsme však známky jejich výsledků v nádherných tělech cvičenců, v kázni a bezvadné souhře nejen sletových vystoupení, nýbrž i veškeré spolkové činnosti. Jak jinak mohly vzniknout zázračné vidiny sletů než uvědomělou součinnosti fyzicky a mravně zdravých, silných, vytrvalých a odolných jednotlivců? O vysoké úrovni sokolské tělesné výchovy svědčí zlaté a stříbrné medaile olympijských a jiných mezinárodních závodů, mistrovství světa a respekt ciziny projevený zastoupení a vlivem Československa v Mezinárodní tělocvičné federaci. V Praze pořádány cvičitelské školy pro americké Sokolstvo a pro rumunské cvičitelky, ženský tělocvik sokolský dával směr a náplň mezinárodním závodům. Doma byl sokolský tělocvik přijat armádou i školami, takže byl fakticky uznán za tělocvik národní.

A co dala republika Sokolu? Všechno, protože mu dala svobodu. Ve svobodě, ve vlastním státě teprve se mohl Sokol plně rozvinout. Padly staré rakouské zákaz členství státních úředníků a studentů, místo byrokratických šikanů nastoupila upřímná spolupráce mezi Sokolem a armádou, Sokolem a školstvím, Sokolem a vládou, neboť jejich zájmy byly totožné. Národ oceňoval velký podíl Sokola na osvobození a přimykal se k němu stále pevněji. Za dva roky po válce se počet jednot proti předválečnému stavu zdvojnásobil, počet členstva se skoro ztrojnásobil. Obojí pak rostlo stále a rovnoměrně, až koncem r. 1937 bylo v republice 3 360 sokolských jednot s 818 188 příslušníky, třetina z nich ve vlastních sokolovně. Sokolské slety se staly svátky celého národa bez rozdílu tříd, stran a směrů. při sletových průvodech se opakovalo, co již Neruda konstatoval: „ Ti, kteří šli, jásali nad těmi, kteří stáli, a ti, kteří stáli, jásali nad těmi, kteří šli. Národ zde i národ tam. Pojem obecenstva zmizel.“ Tak vracel jednotící vliv Sokola zpět svému zřídlu. Láska k národu se vracela láskou národa.

          Proto je tak těžko mluvit o tom, co kdo dal. Neboť co dal Sokol republice, dal sobě a co dala republika Sokolu, sobě dala.

zpět na seznam článků

 

Created by © 2008-2009 Václav Muzikář
© 2008-2009 Tělocvičná jednotka Sokol Znojmo

Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky